anglická gramatika

Anglická gramatika – má láska?

Je možné, aby anglická gramatika a láska existovaly v jedné větě a v jednom vesmíru? Nejsou trošku jako oheň a voda?

Jsou studenti – a není jich málo, kteří vytrvale gramatiku odmítají, vyjadřují se o ní hanlivě, při nejlepším dělají, že neexistuje. Jak ale vyplodit větu, aby měla hlavu a patu bez toho, že vím, kam patří sloveso a co je před ním nebo po něm?

Jsou ale i tací, kteří gramatiku v hodinách nejen tolerují, ale dokonce to občas vypadá, že jsou za gramatické pro/cvičení rádi.

Výjimka potvrzuje pravidlo…

Jeden z mých studentů patřil k titěrné menšině absolutních nadšenců, kteří staví gramatiku v hodinách angličtiny nade vše. Jednalo se o šéfa firmy a měl jasný názor na výukový materiál, který budeme v hodinách používat. Stala se jím učebnice anglické gramatiky. Ano, pěkně si přečtěme všechny příklady a vysvětlení, u každého se zdržme tak deset minut, abychom prodiskutovali všechny proč a jak a pak se vrhněme na cvičení, nad nimiž budeme dělat totéž – tedy diskutovat.

Bylo to a stále je velmi neobvyklé, zabývat se celou hodinu jen gramatikou a to fakt z gruntu. To je ale výjimka.

umíte nadchnout?
Umíte nadchnout?

Na druhé straně existují studenti – a těch je mnohem více než uctívačů gramatických pravidel – kteří gramatiku a vůbec její pravidla vytrvale nemilují nebo úplně odmítají. Nějaké základy se naučili a už s tou potvorou nechtějí nic mít. Takže to pak probíhá takto: Já bych chtěl jen mluvit a HLAVNĚ žádnou gramatiku.

Jasnéééé – student má téměř vždycky pravdu. Odkývám mu téměř vždycky všechno. Nicméně, já jsem liška mazaná a za léta praxe mám na studenty fígle a taktiky a tak se gramatika – aniž by to tušili –  stane součástí jejich životů a JEŠTĚ JSOU RÁDI.

Ovládáme taktiku, zvítězíme…

Takže student preferující jen mluvení a odmítající veškeré formy, tvary a slovní pořádek apod ani neví a anglická gramatika se mu dere pod kůži. On mluví a mluví a já drobně tu a tam opravuji. Respektive to vypadá, že neopravuji, ale líbezně zmíním, že to, co řekl, je úžasné, ale příště pro tuto situaci zkusíme říci tu větu takto. On to bere a je vesměs rád.

Nebo chybnou větu zopakuji a – na oko – se divím jejímu významu, protože věta s chybou znamená něco jiného než je zamýšleno. Např. student: I love your dog. Já na to: Really? Do you love MY dog? Student pokud umí, opraví se a já nasadím léty prověřenou taktiku, zda v tomto případě zatlačit na pilu více, méně nebo vůbec…

Další věc, jak studenta naučit milovat a chtít se učit gramatiku, vyžaduje od lektora více nasazení a dala by se přirovnat k řeči motivačního řečníka před desetitisícihlavým davem v přednáškové hale. Tato metoda by se totiž dala nazvat – umět nadchnout.

Umíte nadchnout?

Poprvé jsem si uvědomila, že tuto metodu uplatňuji v praxi na obzvláště vzpurné odmítače gramatiky, když jsem měla zaskočit za kolegu lektora pouze a jen na první hodinu skupinové výuky v nové firmě. Stála jsem před skupinkou manažerů firmy, většinou obchodních, finančních a podobných ředitelů. Nebyla to zrovna ideální situace pro všechny. Úplně první hodinu s novými studenty by si měl uchopit a osahat vždy stálý lektor, který studenty bude učit dlouhodobě. Měli by se postupně poznat a nastavit si styl a systém, který bude všem vyhovovat.

Anglická gramatika na pódiu…

Nicméně, nedalo se nic dělat. Proto jsem se snažila odvést co nejlepší první hodinu a předat pak kolegovi nejpřesnější info, co jsou ty lidi zač, co ne/chtějí, co ne/umí, co s nimi ne/dělat apod. Všichni ti kravaťáci téměř jednohlasně hučeli, že gramatiku NENENE, jen mluvit, mluvit, mluvit. Nedejbože cvičení nebo něco vyplňovat – „Toho jsme si užili dost ve škole, že pánové“ Ha, ha, ha…

Tak dobře, zlatíčka moje. Nasadila jsem nejtěžší kalibr. Nadechla se a nahodila svou motivační řeč na téma: proč je gramatika úžasná, proč ji nutně potřebujete k životu a že není důvod ji nemilovat. Jako když orchestr burácí na konci náročné skladby, všechny nástroje jednou naplno, vše graduje do nejvyšších otáček. Diváci jsou dojatí a rozechvělí až nakonec mistr dirigent vyšvihne poslední bleskurychlý pohyb hůlkou vzhůru. Tak jsem vedla a nakonec vypointovala svou mistrovskou řeč. Po posledním máchnutí hůlkou bylo dvě vteřiny ticho a pamatuji si ty výrazy v obličeji. Všichni na mě zírali s otevřenou pusou.

A pak finanční ředitel řekl: Nooooo, tak mohli bychom trochu té gramatiky do těch našich hodin taky zapojit, že? Kolegové? Druhý: Zní to opravdu dobře. Další: To jsem netušil, že má anglická gramatika takové benefity…. A já: No, vidíte! Budete to milovat!

Uplynul týden a protože to nebyli moji studenti, na tuto hodinu jsem tak trochu zapomněla. Kolega, který měl být stálým lektorem, se mě pak po své uskutečněné první hodině s řediteli ptal: Proboha, co se to tam dělo na té první hodině? Ještě nikdy jsem neviděl bandu kancelářských dožadujících se dobrovolně anglické gramatiky a pravidelného procvičování gramatických jevů. Cos jim to tam říkala? Si je začarovala nebo co?

Umíte nadchnout?

A jak tedy studenty nadchnout?

Vše souvisí se vším. Oni musí vědět, že pokud budou chtít cizí jazyk OPRAVDU a DOBŘE používat, budou se muset učit slovíčka, trénovat poslech, číst co nejvíc to půjde, procvičovat gramatiku, konverzovat s lektorem nebo spolužáky v kurzu atd. Zkrátka nikdo není ostrov sám pro sebe. Ani anglická gramatika.

Ona se musí kamarádit se všemi ostatními dovednostmi, které dovedou studenta do království, kde on porozumí dialogu v anglicky mluveném filmu, řekne cizinci, jak se dostat na Karlův most, porozumí části anglické písničky v rádiu, objedná si na dovolené výlet lodí nebo dokáže vést jednání, rozhovor, pohovor či rande v angličtině. Zkrátka nekonečno benefitů.

Protože pokud neprocvičuje všechny SKILLS, tak to dohromady správně fungovat nebude. Sice ze studentů-mužů něco tu a tam nahodile vypadne ( z žen ne – o tom jindy) a druhá strana patrně pochopí, jestli si chtějí koupit lístek na autobus nebo pizzu, ale bude to splácanina něco jako stokrát zmíněná moje babička byl dobrá sokolovna.

Jak je tedy možné někoho jiného nadchnout do něčeho, co se zdá na první pohled nezajímavé a nudné?

Pokud vás něco baví tak, že s tím umíte pracovat a někdo se vás zeptá, jak na to, o čem to vaše milované je, co se vám na tom líbí, jestli byste ho to taky nenaučili, začne to z vás padat samo. Ani nevíte a motivujete ostošest.

Tak ať vás vaše práce baví, studenty to pak bude taky bavit. To je jistota.

Krásný a inspirativní den všem přeje

Klára❤

Je lektorka a blogerka. V současné době mj. učí angličtinu ve firmách a píše blogové články a texty na web pro komerční subjekty. Věnuje se také dvěma vlastním blogům. Na vlně první republiky je (nejen) o zajímavých projektech a inspirativních lidech, kteří svou prací na kvalitu produktů a poctivost práce doby první republiky navazují. Druhý blog Z deníku paní učitelky čerpá z její dlouholeté praxe lektorky angličtiny a mentorky v oblasti jazykového vzdělávání. Je autorkou jedinečného balíčku konzultací a služeb pro lektory cizích jazyků Chci svoji jazykovku, díky němuž podporuje lektory v práci na jejich projektech jazykových kurzů. Miluje četbu, kavárny, filmy, etiketu, inspirativní osobnosti, Českou republiku a asi tak milión dalších věcí....❤
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.